Can-am Canyon přilétl do našeho tříkolkového světa jako uragán a mezi uhlazenými liniemi Spyderů působí jako E.T. Jeho neobvyklé tvary vyvolávají diskuze, zda je to ještě hezký a nebo je to vlastně hnusný, ale ono to tak s těmi endury dnes je! Komunita Spyderistů rozmazlená lesklými ladnými liniemi tak tak zkousla caféracerový Ryker a teď je tady ještě něco více hranatého! Ale třeba BMW GS se taky moc nelíbí harlejářům a přece má svou širokou uživatelskou oblibu a přesně do těchto vod mířilo s vývojem Canyonu i BRP. Nedá tedy předpokládat, že by uživatelé Spyderů začali masivně přecházet do sektoru adveture a měnili své lesklé mazlíky za enduro tříkolky. Canyon je totiž trochu jiný, je to více motorka, jak jsme dosud ve tříkolovém světě byli zvyklí. Hned první posed vás posune o hodně výše a já si nemohl odpustit pocity, které jsem měl při usednutí na již zmiňované BMW GS. Své k tomu přidávají i klasická řídítka s motocyklovými zrcátky a vůbec celá ergonomie včetně palubovky a boxů. Dá se říci, že právě zarytý cestovně enduro motorkář se bude v sedle Canyonu cítit jako doma. Podvozek příjemně propruží už při usazování a je to taková předzvěst, že všechny další zážitky budou hlavně o něm. Musím říci, že jsem dosud neměl moc zkušeností s adaptabilními tlumiči a o to více mě nadchly KYB Smart Shox právě v tomto Canyonu. Jezdil jsem na nastavení Custom a to se na okreskách projevovalo úžasně, to čemu jsem se dosud na Spyderech vyhýbal – vydrolené krajnice, záplaty, nerovnosti, tak to jsem si teď užíval plnými doušky. Canyon to vše pobírá s lehkostí lodi plující po zvlněné hladině a o to více u mě evokuje vzpomínky na již zmiňované endurové BMW. Přispívá k tomu i příjemný zátah tříválce odspodu, výraznější jak u Spyderů a který přičítám lehčímu převodu. Přiznám se ale, že jsem nikde nenašel údaj o maximální rychlosti a já sám to rozjel na 145 km, což vzhledem k hustotě provozu bylo až až…
Příjemně na mě působily nové přepínače, kdy potvrzení zpátečky, start i parkovací brzda to vše lze spínat bez ručkování po rukojetích a je to tak daleko rychlejší a přirozenější. Absolutní luxus je ale couvací kamera, funkce kterou jsem na Spyderech nikdy nepotřeboval, ale která si mě získala a teď ji budu chtít i na kole.
Canyon je tak trochu jiná tříkolka, nenapálíte s ním zatáčku jak s F3 (chce to trochu tělocviku při rychlém průjezdu), vaše spolujezdkyně na něm neusne jak na RT (sedátko a opěrka je skromnější), za to vás doveze na ryby až k vodě, na chatu po lesní cestě a můžete se s ním bez obav vydat třeba na balkánské dobrodružství. A hlavně – dá se na něm v pohodě stoupnout do stupaček a ulevit přeseděným hýždím, to se vám na Spyderu moc nepovede!
Canyon je prostě cestovní enduro na třech kolech, a stejně jako jiná endura vás osloví a nebo neosloví, ve mně tedy zanechal hluboké dojmy.
Přeji všem jezdcům na čtyřech, třech i dvou kolech bezpečnou jízdu!
Karel Volavý
